Spojení Itálie a víno patří neodmyslitelně k sobě. Již v antice se této zemi přezdívalo „země vína“. Vždyť právě přes nejjižnější region Itálie – Basilicata se vinná réva rozšířila do Evropy. O víně básnili i filozofovali Horacius, Aristoteles i Platón. Je pravda, že víno v té době se tomu dnešnímu nedá přirovnávat. V Antice sice již znali pojem zrání vína, používali k tomu velké amfory z terakoty. Víno mělo vyšší obsah alkoholu, protože vinobraní se dělo v pozdních měsících, proto bylo dobrým zvykem víno ředit vodou. Často se do vína přidával med nebo koření. Pěstování vína se tradičně věnovali různé mnišské řády, díky kterým se vinohradnictví udrželo i v dobách středověkých válek. Postupně se jednotlivé oblasti začali profilovat, začali vznikat určité zóny, které daly základ budoucím oblastem DOC a DOCG jako například zóna Chianti Classico. Velký zlom nastal v roce 1860, kdy se do Evropy dostala z Ameriky zhoubná mšička révokaz. Ta způsobovala uhnívání vinné révy od kořenů a mnoho vinohradů jí padlo za oběť. Naštěstí se přišlo na řešení, kdy na kmen vinné révy z Ameriky naroubovali vinnou révu evropskou. Na italské vinařství lze také nahlížet z pohledu před a po velké nákaze.
Itálie vytvořila striktní pravidla pro pěstování révy a její zpracování. Pokud byla italská vína dříve považovaná za průměrná, minimálně od 70-tých let minulého století tomu tak není. Mnohé velké vinařské rodiny začali pěstovat mezinárodní odrůdy, především ty francouzské, které někdy míchali s autoktonními odrůdami. Tímto způsobem vznikl například pojem „supertoskánec“ pro velká toskánská červená vína tvořená právě z mezinárodních odrůd.
Italská vína lze dělit několika způsoby. Dle chutě a barvy: bílá vína svěží, výrazná, aromatická, růžová vína, červená vína svěží, plná, výrazná, dále vína dezertní. Další klasifikací je označení vín jako VDT (vino da tavola – stolní víno), IGT (indicazione geografia tipica – indikace příslušnosti k oblasti, kde platí, že min. 85% hroznů pochází z daného regionu), DOC (denominazione di origine controllata - certifikát o kontrole jakosti a příslušnosti k regionu) a DOCG (denominazione di origine controllata e garantita – garantovaná kontrola jakosti a příslušnosti k danému regionu). U posledních dvou označení platí, že hrozny po výrobu daného vína mohou být pěstovány pouze ve stanovených oblastech a samotná výroba podléhá méně či více přísným kontrolám.
Vína lze však dělit i geograficky na vína z hor jako jsou vína z Dolomit (výrobce Kellerei Kaltern) nebo Piemontu (například Cornarea, Sandrone, Piero Busso). Dále se nabízí vína moře, kdy je vinohrad ovlivněn přímořskými větry (například Massi di Mandorlaia z Toskánska, La Fattoria Laila z Marche, Le Cantine di Bertiolo z Friuli). Velmi osobitá jsou i vína země z vnitrozemních regionů (například Inama z Veneta, Ceci z Emilia Romagna, Falesco z Lazia). Nejbouřlivější vína jsou vína ohně z regionů s vulkanickým podložím (například Baglio di Pianetto ze Sicílie, Viticoltori de Conciliis s Kampánie).
Náš recept
